Krvavé datum

Marek Řezanka

Dvacátý první červen dvacet jedna,

v pět hodin ráno rána z děla duní.

Brutální jatka – o to se zde jedná:

Nastalo Temno, z něhož nebyl únik.

Rytířů sedm – před nimi tři páni,

měšťanů potom sedmnáct se vleklo.

Nad černým suknem se i slunce sklání

a čtyři svíce ukazují Peklo.

Jeden zde chybí – našli jeho tělo,

nikdo už neví, jak že došlo k pádu.

Fruweina objal – snad, že se mu chtělo,

Jelení příkop u Pražského hradu.

Budovec, Harant – připomeňme Šlika.

Ponurý úkol padl na Mydláře.

Na nebi duha – která nad tím vzlyká.

Hlavy jdou dolů – zazní ryk i nářek.

Hrozivá scéna v mysli stále žije,

zvlášť krutý konec čekal na rektora:

Jak zacházeli s Janem Jeséniem?

Rvali mu jazyk silou agresora.

Uťatá ruka, rozčtvrcený v kole,

nestvůrný režim tři sta let pak vládne.

Byli jsme náhle níže nežli dole,

krutosti byly tehdy mimořádné.

Rozsudek padl jen den před popravou,

nebylo tehdy žádné odvolání.

Majetek mrtvých, zabrán smečkou dravou,

nevrací nikdo. Lupič si ho brání.

Na Staroměstském náměstí proud teče:

Slétli se supi přilákáni krví.

Zlomeny byly čtyři statné meče:

Po Bílé hoře Čechům život zmrví…

 Chci připomenout výročí obzvláště kruté a krvavé události v našich dějinách: Popravy českých pánů. V pondělí 21. 6. uplyne 400 let od tohoto masakru.

 Vyzdvihnout si pak přeji rektora pražské univerzity, Jana Jesénia, lékaře, který v roce 1600, rovněž v červnu, provedl první veřejnou pitvu v českých zemích. 

 Tato naše významná osobnost skončila s rozčtvrceným tělem v kole a vytrženým jazykem. Jeséniův vyrvaný jazyk pokládám za symbolický pro celé období, jež pro český lid následovalo. Majetky české šlechty byly uloupeny, naše společná historie spolu s naší mateřskou řečí zašlapána, náboženské svobody byly potlačeny jednou z nejkrutějších totalit. Nezapomínejme.

 

 Namluveno zde: .